Články a informace

Jak bez drahých přístrojů a zcela jednoduše rozlišit zirkon a moissanite od diamantu....

Článek se připravuje..


Podvodníky přilákala rostoucí cena zlata. Falešnou cihlou oklamou bankéře i odborníky

Trh se zlatem bojuje s novým problémem. Dostávají se na něj cihly, které sice zlaté jsou, ale jsou falešně označené logy velký výrobců, například značkou švýcarské rafinérie. Není je prakticky možné odhalit.

Článek

Jen za poslední tři roky policie vypátrala zlaté cihly s nepravým označením švýcarských rafinerií v hodnotě 50 milionů dolarů. To je v přepočtu více než 1,16 miliard korun.

Nacházely se také v trezorech jednoho z největších obchodníků se zlatem, banky JPMorgan Chase, uvedla Reuters s odkazem na své zdroje z oboru.

Falešně označené cihly mají téměř stejný vzhled jako originál. "Poslední padělky cihel byly udělané vysoce profesionálně," řekl Michael Mesaric, šéf švýcarské rafinerie Valcambi. Podle něj je zřejmě v oběhu "řádově více" takových cihel, než se povedlo odhalit.

Podle šéfa Valcambi se padělky neustále vylepšují. Například v roce 2017 úřady odhalily stovky cihel právě kvůli nedokonalostem a chybám, jako je falešné identifikační číslo nebo chyba v názvu firmy.

Důležitým faktem je, že v těchto případech se jedná o pravé zlato - často také o velmi kvalitní. Problémem je právě jeho falešné označení. A co z toho mají podvodníci? Ti se snaží obcházet omezení úřadů, které vzniklo kvůli boji proti praní špinavých peněz.

Neidentifikované zlato vytěžené například ve Venezuele, Africe nebo Severní Koreji se prodává na černém trhu za výrazně nižší cenu.

S falešným označením švýcarských a dalších velkých firem má větší hodnotu a při přepravě nevzbudí podezření.

Agentura sdělila, že velká část těchto ilegálně značených cihliček pochází z Číny. Ta je současně i největším výrobce a dovozcem zlata obecně.

Jen mezi rokem 2017 a 2018 zadrželi celníci na švýcarských hranicích přes šest set zlatých cihel s falešným označením.

Důvodem je také rostoucí cena zlata. Do něj se ze strachu z možné ekonomické krize investuje o to více.


Krvavé diamanty stále nejsou minulostí. I dnes je hrozivá historie stále živá

Malé blyštivé kamínky, a přesto mají obrovskou hodnotu. I obyčejný jednogramový diamant může mít hodnotu větší než kilogram zlata. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že v zemi, která má naleziště diamantů, se lidem žije báječně a stěžovat si rozhodně nemohou. Jenže zdání často klame. Za historií diamantových nalezišť stojí občanské války, násilí, prolitá krev a velké utrpení. To platí zejména pro africké státy jako je Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Kongo či Angola. 

 ZDROJ: WikimediaCommons

Diamanty se poprvé začaly těžit v Indii a od počátku byly velice ceněné. Komu by se taky tyto lesklé kamínky nelíbily? Do Evropy se nejprve dostávaly po hedvábné stezce a později i po moři. V 15. století pak postupně začaly vznikat první brusírny diamantů, které používaly na tu dobu velice inovativní přístroj na řezaní diamantů.

Svou tvrdostí totiž diamanty předčí všechny ostatní nerosty i slitiny. Ruští geologové Chruščov a Berkovič zjišťovali relativní tvrdost různých hmot, přičemž křemen, který na jejich stupnici obsadil osmou příčku, přidělili 1 120 bodů, korundu 2 060 a diamantu 10 060. Je tedy patrné, že rozdíl v tvrdost mezi korundem a diamantem je velice výrazný. Žádný jiný materiál nemá podobné vlastnosti a tvrdost. I proto se diamanty staly žádaným materiálem moderního průmyslu.

Mimo to byly samozřejmě vždy oblíbenou surovinou pro šperkaře. Dokáží totiž mimořádným způsobem lámat a rozptylovat světlo, takže upoutají pozornost jako žádný jiný drahý kámen.

   ZDROJ: WikimediaCommons

Diamantová horečka

Zatímco až do 18. století se diamanty těžily prakticky výhradně v Indii, v roce 1727 se to změnilo. Skupina lovců tehdy narazila na rozsáhlé diamantové pole v údolí řeky v Brazílii. Z jihoamerické země se tak stalo druhé naleziště.

Moderní dějiny těžby diamantů se ale začaly psát až v 60. letech 19. století v Jihoafrické republice. V té době se tam začaly postupně objevovat třpytivé kamínky, většinou v rukách pastýřů, kteří je nalezli někde při svých pochůzkách. Od nich je začal skupovat podnikavý Schalk van Niekerk. Diamanty se mu pak podařilo prodat za ohromné částky. Mezi nimi byl i diamant, který je dnes znám jako Hvězda jižní Afriky. Právě Niekerk vyvolal největší diamantovou horečku, která do Afriky přilákala lovce diamantů z celého světa.

Koncem roku 1869 již v jižní Africe kopali hledači pokladů z Ameriky, Austrálie i Nového Zélandu a v okolí řeky Vaal vzniklo obrovské naleziště, kterému se dnes říká Velká díra. Mnozí přitom ani po měsících zničující práce neobjevili jediný drahokam, a dokonce se o místní horečce mluvilo jako o obrovském podvodu.

Těm nejvytrvalejším se ale trpělivost nakonec přeci jen vyplatila. Po dvou letech se začaly objevovat modrošedé kusy horniny, která uvnitř ukrývala toužebně očekávané diamanty. Během několika let se tam vytěžily diamanty v hodnotě stovek milionů dolarů, a to hlavně v dolech De Beers a Kimberley.

Krvavé diamanty

Toto nelichotivé přízvisko si diamanty vysloužily především tím, že jejich těžba byla často spojena s občanskými válkami a krutými konflikty. Rebelové za ně totiž nakupovali zbraně, aby mohli násilně zabírat nová území. Tomuto počínání měl zabránit tzv. kimberleysklý proces, který měl zaručit, že diamanty jsou těženy "čistě" a legálně. Dnes je v tomto systému zapojeno 74 zemí.

Občanské nepokoje poznamenaly především Angolu, Sierru Leone či Kongo, kde vzbouřenci obsazovali diamantová pole a ze zisku si pak pořizovali válečné zbraně a vybavení. Právě Sierra Leone se tímto nechvalně proslavila. V letech 1991-2002 zde probíhala krvavá občanská válka, která si vyžádala na 75 tisíc životů. Mezi nimi byli také ženy a děti. Mnoho z nich bylo násilně nuceno k tomu, aby se samy účastnily krvavých konfliktů, a často šly do boje pod vlivem návykových látek, které jim vojáci podávaly.

Kimberleyský proces má zabránit tomu, aby se na trh dostávaly diamanty z oblastí, kde stále ještě nefunguje férové těžení a obchod. Kritici ale tvrdí, že to nefunguje, a to částečně potvrdil i jeden ze zakladatelů iniciativy Ian Smillie. Je velmi pravděpodobné, že i dnes se na západních trzích objevují tzv. krvavé diamanty. Po vybroušení je totiž původ kamenů již zcela nedohledatelný. Dnes už se občanské války z prodeje nefinancují (nebo se to alespoň mezinárodní organizace domnívají). Kvůli cenným kamenům ale lidé nadále trpí. Pracovníci v dolech jsou často fyzicky i psychicky týráni, nedostávají spravedlivou výplatu a nikoho nezajímá, zda tam zemřou nebo vážně onemocní.

"zdroj: Jana Horká (Zajímavá Evropa)"


 

Jak bez drahých přístrojů a zcela jednoduše rozlišit černý diamant od černého moissanite....

Článek se připravuje...


Centrální banka Ruska skupuje zlato ve velkém...

Podle sdružení předních těžařů zlata World Gold Council vlastní Moskva již 17 procent světových rezerv zlata.

Článek

Ruská centrální banka nadále mohutně navyšuje své zlaté rezervy. Ve třetím čtvrtletí přikoupila rekordních 92,2 tuny zlata, přičemž zlatý majetek navýšila na více než 2000 tun.

Česká národní banka (ČNB) se zlata naopak postupně zbavuje, v uplynulém kvartálu jej 0,5 tuny prodala.

Podle sdružení předních těžařů zlata World Gold Council (WGC) ruské nákupy zlata souvisejí se snahou Kremlu zbavit se závislosti na dolaru. Ruské vedení se ruku v ruce s budováním zlatých rezerv zbavilo většiny amerických státních dluhopisů.

Dalšími zeměmi, které pokračují v masivním zvyšování investic do zlata, jsou Turecko a Kazachstán. Ankara ve třetím čtvrtletí přikoupila 18,5 tuny a své zlaté zásoby zvýšila na 258,6 tuny, Astana koupila 13,4 tuny, nyní tak vlastní 335,1 tuny zlata. Vyšší zájem o nákup zlata projevila podle WGC v uplynulém kvartálu i indická centrální banka. Celkově nakoupily centrální banky ve třetím čtvrtletí meziročně o 22 procent více zlata.

Více zlata kupují i evropské národní banky. V Evropské unii je lídrem Polsko. Tamní centrální banka navyšovala své nákupy zlata každý jednotlivý měsíc třetího čtvrtletí, celkově přikoupila 13,7 tuny, nyní Varšava vlastní 116,7 tuny zlata. Maďarsko navýšilo své zlaté zásoby na 31,5 tuny, což je nejvyšší hodnota za 28 let.

Opačnou politiku sleduje Německo a Česká republika. Obě země byly v uplynulém čtvrtletí jediné, které své zlaté rezervy snižovaly, Německo odprodalo 0,2 tuny zlata. ČNB nyní vlastní méně než deset tun zlata, každý rok jej z trezoru mizí stovky kilogramů. Česká republika tak nyní patří k zemím s nejmenšími zlatými rezervami na světě. Sousední Německo sice v poslední době zlato také odprodává, stále jej ale má přes 3000 tun.

Zlato se podle expertů těší poslední dobou u centrálních bank oblibě díky své příznivé ceně. Jeho nákupy by letos měly stoupnout poprvé od roku 2013, kdy centrální banky zvýšily objem zlata ve svém držení o 646 tun, nejvíce za několik desetiletí.                                                          Drahé kovy jsou v časech hrozící nejistoty všeobecně považovány za bezpečnou investici.